Vážení čtenáři,
chtěla bych Vám představit paní Janu, uživatelku pobytové sociální služby OSTARA. Paní Jana od svých 11 let žila v různých ústavech a podobných zařízeních pro osoby s mentálním postižením. Paní Jana má poruchu autistického spektra a to znamená, že nerada mění své návyky a zvyklosti, uzavírá se do sebe, vše musí mít své místo a řád. Svojí nepohodu dávala najevo hlasitými projevy a nervozitou.
Paní Jana byla v roce 1992 umístěna do Ústavu sociální péče Mařenice. Tento ústav byl v lese, zcela odstrčený od lidí, od veškerého kulturního a společenského dění. Každá Asistentka zde měla na starost několik uživatelů a neměla moc prostoru na jejich individuální rozvoj nebo aktivizaci. Říkáte si: „A proč ne, co takoví lidé potřebují, v ústavu se mají líp, na čerstvém vzduchu, v přírodě.“ Ale opak byl pravdou.
Časem se Mařenický ústav začal transformovat a měl se stěhovat do nových domů, které se postavily v Novém Boru a ve Cvikově. Transformace přispívá k začleňování lidí s různým znevýhodněním do běžného života společnosti. Paní Jana nevěděla, co to obnáší a co ji čeká. Doteď byla velice uzavřená, málo komunikovala, za celý den řekla jedno, dvě slova.
Po jejím přestěhování do nového bytu, kde má pokoj sama pro sebe a na domácnosti je jen s dalšími dvěma uživateli, se vše změnilo. Paní Jana najednou začala více komunikovat, např. nejdříve jen slovní spojení: „Jídlo, párek,“ ale časem začala používat celé věty: „Kdo přijde na noční?“ Pamatuje si jména asistentek, poznává je na fotkách, ráda jezdí na výlety, chodí do obchodů. Zapojuje se do prací v domácnosti, je schopna např. vytírat a v rámci svých možností se zapojuje do vaření. Se slovní podporou asistentky nakrájí zeleninu, míchá polévku či okoření oběd. Po poradě s jejím psychiatrem, jí byly sníženy léky. To přispělo celkově k jejímu lepšímu zdravotnímu stavu.
S asistentkou dochází k lékařům a do lékárny (dřív jezdil lékař do ústavu). Paní Jana jednou týdně dochází do centra denních programů, kde se schází s jinými uživateli a kde je pro ně připraven program (různé dílny, blok zpívání, vaření, péče o sebe a atd.). V rámci plnění cílů a nácviku se paní Jana naučila zvonit na zvonek (nejprve vůbec nevěděla co to zvonek je, a proč by ho měla mačkat a používat, vše se jí několik týdnů vysvětlovalo a s ní trénovalo. Nyní to zvládá sama a díky tomu může z budovy Centra denních programů dojít sama domů (trasa dlouhá 50 m). A to je pro ni velmi důležité, protože takto může odejít z budovy centra, kdy potřebuje a nemusí čekat na to, až bude mít asistent čas jí doprovodit.
Díky transformaci se život paní Jany změnil a můžeme říci, že k lepšímu.
Simona Kopecká
