Už několikátým rokem, jeden den v týdnu na jednu hodinu, jezdím za milou 91-ti letou paní Annou do Nového Boru. Obě dvě se vždy na tuto společně strávenou hodinku těšíme. Přicházím kolem druhé hodiny odpolední. Přivítáme se naším rituálem, pusinkou na čelíčko, posadíme se, povídáme si o tom, co je nového a pak začnu předčítat (máme rozečtené 3 knihy).
Moje návštěvy nejsou jen o čtení, ale povídáme si spolu o tom, co zrovna čteme. Anna je hodně sečtělá a vzdělaná, jelikož než oslepla, tak ráda četla a chodila za kulturou (pochází z Prahy).
Často se spolu nasmějeme. Anna je i přes svůj vysoký věk velmi optimistická a srší z ní tolik pozitivní energie, že si ji z každého setkání od ní odnáším.
V létě si chodíme sednout ven na lavičku, kde si povídáme, čteme, nebo se chodíme projít. Za tu dobu, co se scházíme, jsme si mezi sebou vybudovali vzájemnou důvěru. Pokud bych měla k něčemu přirovnat náš vzájemný vztah, tak k francouzskému filmu „Nedotknutelní“.
Jana Rejmanová, dobrovolnice ADRA, o.p.s.
